Šťáva z melounu výborně hasí žízeň, pije se jako močopudný prostředek při otocích, proti kornatění tepen, vyplachuje soli z organismu, pomáhá vyplachovat ledvinové a žlučové kaménky. Šťáva z melounu posiluje činnost jater a ledvin. Pije se v dávce maximálně dvě sklenice denně.
Šťáva z hroznového vína má posilující, očišťující a močopudné účinky. Pije se jedna sklenice hodinu před jídlem. Při pití hroznové šťávy vynecháme na nějaký čas mléko, abychom nezpůsobili proces kvašení ve střevech. Lidé kteří se léčí s cukrovkou, žaludečními nebo dvanácterníkovými vředy, by měli pít šťávu jen v malém množství.

Šťáva z mrkve obsahuje vitamíny A, B1, B2, B12, PP, K, E a jiné. Zlepšuje strukturu zubů, vlasů, nehtů, likviduje žaludeční vředy a vředy dvanácterníku, zvyšuje imunitu organismu proti infekcím. Při požívání mrkvové šťávy se čistí organismus. Jestliže bylo v těle velké množství toxických látek, pokračují dále do lymfatického systému, aby byly vyloučeny kožními póry. Při pití mrkvové šťávy může mít pokožka oranžovožlutou barvu. Je to zcela normální jev. Až budou vyplaveny všechny nežádoucí látky z jater, kůže opět získá svoji přirozenou barvu. Někdy tento proces může trvat šest až 12 měsíců.

Zdroj:
Vyléčit nevyléčitelné. Lipová: Beskydy, 2012. ISBN 978-80-87431-14-6

Lékaři z Krnova objevili v těle pacientky unikátního parazita

Unikátní objev učinili lékaři nemocnice v Krnově na Bruntálsku, kteří při vyšetření močového měchýře své pacientky našli deseticentimetrového parazita. S největší pravděpodobností šlo o ledvinovce psího (Dioctophyme renale), jehož výskyt dosud nebyl v Česku zaznamenán. Jak se žena nakazila, není jasné, na vině mohlo být nejspíš špatně tepelně zpracované maso. Jiné lidi ale sama nakazit nemohla. ČTK to řekli urolog Jan Pulcer a vedoucí lékař Ivo Odstrčil. 

Šestasedmdesátiletou pacientku přivezla v listopadu do nemocnice sanitka, poté co se v její moči objevila krev. „Většinou, když je krev v moči, tak člověk uvažuje, že jde o nějaký kamínek, zánět, eventuálně i nádor. Takový nález ale nikdo nečekal,“ řekl Pulcer. Při proplachu močového měchýře se venku objevil útvar vypadající jako sraženina, avšak nezvykle pravidelného podlouhlého tvaru. Při bližším zkoumání lékař zjistil, že jde o živý organismus červovitého tvaru krvavě červené barvy o délce deseti centimetrů.

Lékaři následně udělali pacientce další speciální vyšetření. Močový měchýř prohlédli miniaturní kamerou. A uvnitř objevili dalšího parazita přisátého ke sliznici. Toho následně odstranili chirurgicky. Nálezy putovaly na oddělení parazitologie Slezské nemocnice v Opavě a do Národní referenční laboratoře pro tkáňové helmintózy v Praze. Odborníci určili, že jde s největší pravděpodobností o ledvinovce psího. Potvrdit to ale ještě musí další testy.

Jana Matějů z Národní referenční laboratoře pro tkáňové helmintózy ČTK potvrdila, že v Česku dosud nález ledvinovce nebyl zaznamenán. Řekla, že ve střední Evropě bylo zaznamenáno několik desítek výskytů tohoto parazita u psů v Polsku.

„U prvního vzorku se nepodařilo určit pohlaví. U druhého, šesticentimetrového šlo o nezralou samičku,“ řekl Pulcer. Odstrčil řekl, že parazitologické vyšetření moči bylo negativní, žádná vajíčka se v ní nenašla. Asi po dvou měsících byl podle lékařů močový měchýř pacientky zcela zahojený.

Odstrčil řekl, že ledvinovec psí napadá většinou pravou ledvinu. Tak tomu zřejmě bylo i v případě krnovské pacientky. Z ledviny červ močovou trubicí putoval do měchýře. Žena možná pociťovala potíže, ale dokud neuviděla ve své moči krev, nepřipouštěla si je. Trpěla navíc dalšími vážnými zdravotními problémy, na něž před několika dny zemřela, ale které s parazity nesouvisely.

Jak dlouho mohli parazité v ženě žít, není jasné. „Životnost toho červa je pět let,“ řekl Pulcer. Informace o parazitovi hledali lékaři v literatuře i na internetu. I tam je jich ale poskrovnu. S ledvinovcem se nejčastěji setkávají veterináři, protože konečným hostitelem bývají psi. „Ve střední Evropě je to ale rarita. Co se týče dostupné literatury, ve světě je několik desítek popsaných výskytů, většinou u zvířat v oblasti Kanady, Afriky, Asie, potažmo jižní Evropy,“ řekl urolog.

Nikoho dalšího podle něj žena nakazit nemohla. „Cyklus ledvinovce je velmi složitý. Musí tam být několik mezihostitelů a člověk nebo zvíře je konečný hostitel. Není možné, aby byla zdrojem nákazy pro jiné lidi,“ vysvětlil lékař.

Z čeho se žena nakazila, se už nejspíš nikdy nezjistí. „Měla ráda ryby, jak sladkovodní, tak mořské, a s největší pravděpodobností došlo k nákaze při požití špatně tepelně upraveného rybího masa. Předpokládáme, že se nakazila mořskou rybou,“ řekl Pulcer. Milovníci suši ale mohou být klidní: z tohoto pokrmu se žena určitě nenakazila, lékařům řekla, že suši nikdy nejedla.

Když se vyvíjí lidská bytost, jako první orgán se utváří srdce, které ji spojuje s nekonečnem. Teprve naposled se v našem ještě nenarozeném těle vyvinou plíce, které nás s prvním nádechem připojí pevně ke světu, k zemi, životu. Zrození.

Na dalším setkání šamanského léčitelského kruhu v Háji jsme se zabývali plícemi. Zkoumali jsme, jakou část celku představují, jaké specifické vlastnosti, funkce a energii nesou. Plíce (řecky pneumon) jsou párový orgán, kuželovitě tvarovaný, šedorůžově zbarvený.

Při dýchání v nich probíhá výměna plynů mezi vzduchem a krví. Obě plíce jsou rozdělené na plicní laloky. Pravá plíce má tři a levá laloky dva. Plíce savců včetně člověka se skládají z miliónů tenkostěnných váčků, plicních sklípků,které jsou opředeny krevními kapilárami. Dolní okraj plic se dotýká hlavního dýchacího svalu, bránice.

líce jsou v lidském těle poměrně lehký orgán. Průměrná hmotnost u mužů je 780g a u žen 640g, přesto jejich povrch je velký jako fotbalové hřiště. Co se na tomto hřišti odehrává?

V plicích člověka dochází k jeho setkávání se se světem, který skrze plíce vstupuje přímo do naší krve. A každým nádechem dochází ke kontaktu s vnějším prostředím a s každým výdechem vydáváme světu výpověď o nás samých. Tak je to stále, dovnitř – ven. Takový je celý náš život končící až s posledním výdechem.

Jsou jak louka za léta květinami poseta.

Tolik vůní, tolik štěstí - vyplatí se v těle kvésti.

Nadechnu se.

Co mi dáš?

Celý svět ty zulíbáš!

Plíce jsou zosobněná lehkost a tak není divu, že každé naše trápení se na kvalitě dechu projeví.Neschopnost se svobodně nadechnout či volně vydechnout má samozřejmě základ v našem životním prostoru. Pokud je zdravý a nás podporující můžeme se nadechnout bez obav, ale pouze tehdy pokud dokážeme překročit předchozí špatné zkušenosti.

Ne náhodou se práce s dechem využívá téměř ve všech alternativních léčebných technikách, které slouží k odstranění či vyléčení našich zranění. Například holotropní dýchání extrémně navyšuje naši energii a pomáhá odblokovat různá předchozí traumata.

S výdechem je to jiné, ten prochází přes naši specifickou formu. Přes filtr toho, co chceme či nechceme ze sebe světu ukázat. Tento náš osobnostní koncept je ovlivněn řadou faktorů – rodinných, chcete-li genetických, ale i řadou našich životních zkušeností a postupem času vytvořených bezpečnostních forem naší osobnosti.

Schopnost svobodného výdechu je tedy velmi spojem s naším egem, ale také s naší potřebou hromadění majetku. Musíme-li se jakkoliv ochraňovat před vnějším světem nemůžeme v něm svobodně dýchat. A odtud je už jen krůček k různým respiračním chorobám, k chronické bronchitidě, chopnu, k astmatu či jiným plicnímnemocem.

A tak chceme-li si své plíce vyléčit, musíme se vážně začít zabývat tím, proč si nemůžeme dovolit lehce a svobodně dýchat. Častou příčinou problémů je také to, že neumíme správně dýchat.

Nedostatečný pohyb, malá fyzická kondice, často i obezita vedou ke špatnému držení těla a tím i špatnému dýchání. Dost běžným zvykem je také to, že dýcháme ústy a k dechu využíváme především horní část plic, kde jsou uloženy receptory stresu. Takové dýchání vývojově slouží k dýchání při zátěži tedy při potřebě člověka rychle aktivovat své síly, ať už z důvodu útoku, obrany či jiné ochrany před stresem.

Tento typ dýchání se využívá například při porodu. Pravda však bohužel je, že člověk moderní doby je ve stresu takřka pořád, nakládá si toho na svá bedra mnoho a tak není divu, že většina z nás má špatné držení těla a dýchá převážně povrchně.

Hluboké, meditativní dýchání, s kterým pracuje například jóga, vede k uvolnění, klidu a meditaci. Ne náhodou je bránice jako hlavní dýchací sval považována za orgán, který má rozhodující vliv na naše duchovní schopnosti.

Výborná cesta ke zdraví dýchacích orgánů je naučit se hlubokému, bráničnímu, vědomému dýchání. S každým nádechem se pokusit vnímat jak se plochou velkou jako fotbalové hřiště dotýkáme světa, nadechujeme se síly přírody, stromů a s výdechem o sobě podáváme hlubokou lidskou výpověď. Dost možná plnou žalu a zklamání, ale výpověď upřímnou, prostě naši.

Skvělým prostředkem k léčení plic, kromě dechové hygieny, je ale také zpěv.A tak chcete-li být zdraví, zpívejte z plných plic, kdy se jen dá. Volně, svobodně z čiré radosti ze života.

Z drog používaných v léčbě dýchacích orgánů uvedu alespoň některé:

• podběl, proskurník, sléz, prvosenka, divizna, lékořice, yzop, mateřídouška, dobromysl, plicník, jitrocel, měsíček, břečťan, růže, silice z jehličnanů

Markéta Švarcová, šamanka z Háje